Historie uniformy Čs. četnictva – Jedenadvacítky po četnicku
Výnosem ministerstva vnitra čís. 9203-13 z 27. května 1921 vstoupil v platnost Stejnokrojový předpis pro četnictvo čs. státu, jak už se stalo zvykem, nedlouho po vydání armádního předpisu Ho-1. Jediné, co zůstalo z předpisu minulého, byla šedozelená barva stejnokroje, šarlatová červeň pro výkonné četnictvo a rukávový štítek s vyznačením příslušnosti k ZČV. Změnil se střih blůzy a kabátu, nový byl i vzor služební čepice s vysokým okolkem a zpevněným dýnkem. Co se tématu tohoto exkursu po oz načení týče, nezůstal prakticky kámen na kameni – změnilo se vše. Stejně jako v armádě i četnictvo zcela opustilo francouzský vzhled výložku, hodnost se z rukávu přestěhovala, tentokrát definitivně na nárameník a znovu se objevila na čepici (i když na jiném místě). Distinkční odznaky už nebyly pásky a ševrony, ale různé geometrické obrazce z bílého kovu. Zcela novou podobu dostal výsostný odznak na čepici – četnictvo používalo motiv tzv. středního státního znaku (na rozdíl malého st. znaku použitého pro armádní odznaky). Tyto doplňky byly doslova rájem pro výrobce stejnokrojových odznaků – k dispozici bylo provedení služební a vycházkové, totéž platilo i pro čepicové podbradníky. Zkrátka a dobře – u jedenadvacítek se vrátila zpátky fintivost, známá už v bývalé monarchii.
