Schwaderbach – 13. 9. 1938

Dá se říci, že nejkrvavějším rokem pro Československé bezpečnostní sbory byl rok 1938. Na mnoha místech republiky, potažmo v pohraničních oblastech známé jako Sudety (Sudetenland), se po projevu Adolfa Hitlera na norimberském sjezdu NSDAP, strhly tzv. sudetoněmecké bouře. Ordneři SdP (Sudetendeutsche Partei) ve spolupráci s říšskými jednotkami SA (Sturmabteilung) a SS (Schutzstaffeln) systematicky vyvolávali neklid a mnohdy došlo i k prolití krve a obětem na životě. Nejinak to vypadalo i v krušnohorské obci poblíž Sokolova (Falkenau) – Bublavě (dříve Schwaderbach). Schwaderbach 13.9.1938 – datum, které se nesmazatelně vrylo do historie našich bezpečnostních sborů. Toho osudného dne probíhal život ve Schwaderbachu jako všude jinde v pohraničí s Německem – napjatě. Službukonající četníci, financové a policisté konali svou povinnost ve zostřeném režimu s očekáváním brzkých srážek s henleinovskými hordami. Nebylo ani divu, vždyť po již zmíněném projevu A. Hitlera (12.9.1938) se situace přiostřovala každou hodinou. Za každým stromem, křovím či domem mohlo číhat nebezpečí v podobě zákeřného člena sudetoněmeckého Freikorpsu. Abychom se ale vrátili k událostem ve Schwaderbachu.
Jak mnozí jistě víte, obec Schwaderbach (dnes Bublava) leží přímo na hranici s Německem. Z tohoto důvodu byla v obci kromě Četnické stanice i budova Celního úřadu, která se stala terčem henleinovců jako první. V tu dobu bylo v budově přítomno povícero příslušníků Finanční stráže společně s jejich rodinami. Ordneři Celní úřad obsadili takřka bez jediného výstřelu, jejich požadavek zněl jasně – vydat veškeré zbraně a munici. Financové tohoto henleinovského rozkazu, byť neradi, uposlechli. Předali své zbraně, munici a granáty načež byli uvězněni v jedné z místností úřadu. Mezitím do místní Četnické stanice dorazila posila z blízkých Kraslic. Odtud byl okamžitě vyslán k Celnímu úřadu četnický autokar, aby odvezl manželky a děti členů Finanční stráže do bezpečí. Ten však byl zákeřně napaden ze zálohy v okamžik, jakmile se přiblížil k celnici. Výsledkem byl mrtvý řidič autokaru čet.stržm. Josef Falber a zajatý příslušník Finanční stráže, jenž při přestřelce utrpěl několik střelných poranění. Prakticky jediný, komu se podařilo vyváznout, i když se zraněním, byl strážmistr četnictva Kazda. Ten se silami u konce dorazil až na Četnickou stanici, aby informoval o incidentu, který se u budovy Celního úřadu odehrál. Ihned byl k Celnímu úřadu vypraven druhý autokar. Ovšem jakmile se přiblížil k budově, zahájili ordneři zuřivou palbu. Posila v druhém autokaru byla nucena bezúspěšně ustoupit zpět na stanici.

Po nějakém době dorazili vyjednavači z řad henleinovců. Žádali okamžitou kapitulaci a vydání stanice do rukou ordnerů SdP, což bylo striktně odmítnuto. Kritická situace a obavy o životy zajatých finančníků a jejich rodin však velitele stanice donutili nakonec iniciovat další jednání s ordnery SdP. Výsledkem vyjednání byl souhlas sudetoněmeckých povstalců s převozem zajatých financů a jejich rodin do bezpečí. K tomuto účelu byl zrekvírován autobus, který byl posléze přistaven před budovu Celního úřadu. Do něj nastoupili všichni zajatci. První zastávkou autobusu byla Četnická stanice, kde si vystoupili všichni příslušníci Finanční stráže, zatímco jejich ženy, děti a zranění pokračovali směrem do nedalekých Kraslic.
Netrvalo dlouho a relativní klid vzal opět za své, celá stanice byla obklíčena ordnery SdP, kteří kladli před budovu otepi slámy a další hořlavé haraburdí, pomocí něhož chtěli dostat všechny četníky a finance ven. Mezitím stačili přerušit telefonické spojení s okolním světem, čímž byla osádka stanice dokonale odříznuta. Nastala strkanice, která se obešla bez větších poranění, jenž měla za následek obsazení stanice. Po zvážení celé situace, která se stala pro četníky bezvýchodnou, došel velitel k rozhodnutí kapitulovat. Všichni zajatí četníci jsou internováni do budovy Celního úřadu a hlídáni ordnery SdP. Zde jim bylo přislíbeno, že hned druhý den budou převezeni, ke svým, do Kraslic. Opak byl ovšem pravdou. Všichni zajatí byli zavlečeni do Říše.
O tomto otřesném incidentu se dozvídá velitelství jednotek S.O.S., které okamžitě na místo posílá pomoc z nedalekého Silberbachu (dnes Stříbrná). Mezitím se henleinovci  dokonale opevnili a připravili na možný útok Čs. jednotek, kteří by se mohli pokusit o osvobození svých zajatých kolegů. Byla již tma, když se jednotky S.O.S., dosud nepozorovaně, přiblížily ke stanici. Jaký však to byl omyl domnívat se, že se ordneři po výzvě ke kapitulaci vzdají. Téměř okamžitě se na příslušníky S.O.S. sesypal přívalový déšť kulek z automatických zbraní a dopadlo množství granátů, jimiž byli henleinovci bohatě zásobeni ze sousedního Německa. Strhla se divoká přestřelka, při níž byli henleinovci podporováni střelbou zpoza hranic. Následek střetu byl děsivý. Vrchní strážmistr František Novák a strážmistr Josef Brčák zůstali ležet mrtvi, zbytek jednotky S.O.S. byl nucen za krycí palby ustoupit.
A co se stalo se zajatci? Jak už bylo řečeno, všichni byli násilím odvlečeni do Říše, aby se tak podrobili mnohdy krutým výslechům, při nichž ochotně asistovali jejich někdejší sudetoněmečtí spoluobčané. Teprve 16. října 1938 se přes Drážďany, Podmokly a Litoměřice dostali do Terezína, kde byli předáni Čs. úřadům.

Zvláštní poděkování patří Jiřímu „Iggymu“ Převrátilovi (Četnická stanice Habersbirk) za poskytnutý materiál.


Zdroje informací a použitá literatura:
Československé pohraničí 1938-1939 (Jiří „Iggy“ Převrátil)
Hraničáři pod Luží 1938 (kolektiv autorů)
Nedaleko od Norimberka (Václav Jiřík)
Rovnice řešená zradou (Ota Holub)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web využívá cookies více informací

Tyto webové stránky ukládají v souladu se zákony na vaše zařízení soubory, obecně nazývané cookies. Používáním těchto stránek s tím vyjadřujete souhlas. Cookies jsou malé datové soubory, díky kterým si navštívené webové stránky stránky pamatují vaše úkony a nastavení, které jste na nich provedli, takže tyto údaje nemusíte zadávat opakovaně. Cookies nepředstavují nebezpečí, mají však význam pro ochranu soukromí. Cookies nelze použít pro zjištění totožnosti návštěvníků stránek ani ke zneužití přihlašovacích údajů.

Zavřít