War and Peace show part Three 2010 – druhá část

Pokračujeme v rozsáhlém reportu z největší military akce, která se každoročně koná ve Velké Británii, přesněji řečeno v obci Beltring jež je součástí kentského hrabství. Začněme tam, kde vyprávění v předchozím díle skončilo a přenesme se na „plac“ druhé bojové ukázky.

Druhá bojová ukázka

Tuto jsem si sám interně označil jako Arnhem, jelikož mne při vstupu přivítala cedule se stejným nápisem. Prostor nebyl tak veliký jako v předchozí ukázce. Byl to v podstatě kruh o průměru cca 70 m.
Celý „plac“ byl vložen do lesa, který navozoval úžasnou atmosféru. Vše nasvědčovalo tomu, že půjde opět o velmi zajímavou bojovou ukázku. V prostoru byla vytvořena úzká cesta, tak akorát pro Willyse. Kolem cesty byl tu a tam nějaký ten narychlo vykopaný zákop. Na stromech visely padáky a sem tam se povalovali po lese výsadkové Britské kontejnery. O kousek dál bylo skvěle maskované MG-42 pod přístřeškem, který byl navíc překryt sítí.
O tento malý kousek lesa se měl co nevidět rozhořet litý boj mezi britskými výsadkáři a německými Fallschirmjägery. Vše začalo vyklizením placu a nasměrování diváků na místa kde nepřekáželi, ale přesto měli pocit, že jsou přímo v ději. To vše by se neobešlo bez přísných opatření a samozřejmě absolutního respektu diváků vůči daným pravidlům. Ukázka se náhle rozjela na plné obrátky. Byla velmi dynamická a neustále bylo na co se dívat. Střelba byla ohlušující a najednou vše rozřízl mohutný výstřel z děla, kterého jsem si před tím ani nevšiml. Britské minometné postavení téměř okamžitě na dělostřeleckou palbu odpovědělo a vrhalo své střely na nepřátelské postavení. Exploze již nebyly tak masivní a četné jako v první ukázce, ale náboji se opravdu nešetřilo.
Na účastnících bylo nad míru znát, že svou úlohu plní na maximum a divácké obci chtějí předvést pouze jen to nejlepší. Opravdu bylo na co se dívat a nikde nebyla znát sebemenší prodleva. Jak náhle ukázka začala, tak také skončila. 
Nutno ještě podotknout, že tyto ukázky, které jsem tu popsal, probíhaly každý den. První velká v aréně jednou denně a druhá (Arnhem) tak čtyřikrát denně. Vždy s nějakou změnou ve scénáři.

Technika

Jak mi bylo sděleno, na tomto ročníku byla znatelně cítit finanční krize, která se podepsala na absenci několika zajímavých kousků techniky jako například Famo aj. Zaměřím se ale raději na to co zde bylo k vidění a na co si člověk mohl reálně sáhnout a detailně prohlédnout.
Samozřejmě nelze popsat všechno, neboť rozloha depa či tábora (vyberte si co je vám milejší) byla cca 9-12 fotbalových hřišť. Dlužno podotknout, že tato plocha byla doslova nabitá. Jako první zajímavost jsem uzřel T-34/85. Samozřejmě si řeknete, že na tom není nic zvláštního protože jich u nás je dost. Přeci ale jedna zvláštnost tu je. Od počátku mi tato třicetčtyřka byla dost povědomá svým vzhledem. Trochu jsem zapátral v paměti, kdeže já jí jenom viděl. Pak mi to došlo. Byl to kus, který jsem naposledy uzřel na akci Kursk (pořadatel KVH LETOVICE). Poznat šla celkem snadno. Zubožený kabát, přesněji řečeno kompletní rez, kterou tento stroj je pokryt, byl zcela rozeznatelný. O něco hůře na tom byl jeden zdejší Sherman, jenž byl také v podobném stavu a navíc bez motoru. Ovšem punc noblesy mu dodávaly dodnes originální pásy a lehce postřelená věž. Pak to už následovalo v rychlém sledu – Walentain, Crommwell, M10, M5, M8, nepojízdný PzKpfw IV. stejně jako PzKpfw V. Panther, US tahač s naloženým Shermanem, Shafel, M16, Halftrack, Opel, různé varianty Jeep Willis od generálského přes sanitní až po ty se žlutou kamufláží, sloužící na letištích. Jeden Steier měl na sobě ještě několik děr od střepin v oblasti motoru, jak nám sdělil šťastný majitel tohoto vozidla, které bylo dovezeno z Francie.
Některé kusy techniky jsem nebyl schopen určit. Například jeden kus, který vypadal jsko VW Brouk, ovšem ve variantě Pick Up či v kolopásovém provedení. Dokonce tam byl i letištní tahač, české BVP , T-55 v barvách Severního Vietnamu, PHM vozidla zastupovala Tatra 813 a spousta dalších. 

Téměř nutností je zmínka o neuvěřitelně věrných živých obrazech, které vytvářeli jednotlivé kusy techniky, vojáci či doboví civilisté. Samozřejmě, že opět nejde vypsat vše, zaměřme se tedy pouze na ty přírodní živé dioramata, které mne oslovily nejvíce.

  • Siegfriedova linie – Na okraji lesa zaparkované americké náklaďáky s uměle vytvořeným malým mostem. Kousek odtud byl Jeep Willys s utrženým kolem, odhozený do kráteru po dělostřeleckém granátu. Za mostem byla krásně udělaná maketa bunkru, jenž měl za úkol bránit předmostí. Samozřejmostí bylo, že všude kolem byly různé tankové zátarasy a cedule.
  • Americké opravárenské depo – plno kanystrů, beden, stanů, sanitních vozů i aut právě v opravě s vytrženým motorem. Před opodál stojícím nákladním vozem byla vyhozená klikovka a všude kolem plno nářadí. O pár metrů dále by Jeep Willys na boku s rozebranou převodovkou.
  • Ponorkový dok – už ten nápad je více než-li zajímavý. Věž ponorky (velmi slušně provedená) byla umístěná na podvalníku, který byl zdařile kamuflován sudy, bednami, kotevními lany. Stačila jen špetka představivosti a rázem jste se ocitli v německém ponorkové doku.
  • Válka v Africe – i toto mimoevropské bojiště zde mělo své zastoupení v podobě živého dioramatu, které se skládalo z pískového podloží, několika umělými palmami a malým jezírkem. To vše představovalo oázu kdesi v africké poušti. Lidský faktor zde byl zastoupen francouzskými i britskými vojáky a nechyběli též beduíni či nomádi.
  • Německé PHM depo – jeden z hlavních tahounů. Celé depo představoval Opel Blitz, plně naložený barely a kolem dokola obroubený kanystry. Těsně vedle byl umístěný překrásný kus PzKpfw V. Panther, jenž představoval stroj, který právě přijel dotankovat palivo

Zkrátka bylo opravdu na co se dívat. Vše bylo promyšleno do nejmenších detailů a velmi precizně vytvořeno.

Zázemí a celkový dojem

Přirozeně bych se měl také zmínit o tom jak bylo postaráno o hosty a učinkující. Slovo postaráno bych rozepsal asi do tří skupin: jídlo, hygiena, zábava. Začal bych nejprve jídlem. Stručně řečeno, co si dovezete – to máte. Nicméně pro ty, kteří si nedovezli byl připraven les stánků jejichž obsluha se spolehlivě postará o vaše hladové žaludky. Je třeba ale pečlivě zvážit kde si co dáte, neboť u stánků, které byly nešťastně umístěny hned vedle tankové arény plné prachu, není záhodno konzumovat cokoliv protože projíždějící technika vždy zvedla veliký mrak, jehož všudypřítomné částečky dopadaly samozřejmě i na sortiment ve stáncích. Jidlo se zde nabízelo ruznorodé a pokud jste potřebovali třeba celý chleba, nebylo na škodu navštívit malý krámek hned u hlavního vchodu. 

K hygieně asi tolik, kamenné toalety a sprchy při hlavním večerním náporu praskaly ve švech, takže to chtělo trochu trpělivosti, popřípadě použít mobilní záchody, které byly rozesety po celém areálu v dostatečném množství. U kamených toalet bylo možno natankovat pitnou i užitkovou vodu a to vše zdarma. 

Večerní zábava. Každý večer zde byla k poslechu i tanci hudba dvou generací! Jako první bych uvedl místní rockovou kapelu, jenž měla své stanoviště, zcela pochopitelně, hned vedle pivních stanů. Muzika duněla do okolí a přívrženci moderní tvrdší hudby si jistě přišli na své.
Hlavně se chci zmínit o druhé možnosti kulturního, hudebního vyžití, které mne přímo dostalo do kolen. Jak jsem již nakousl dříve, šlo o večírek s velkým „V“. Představte si uměle vytvořený taneční parket o rozměrech cca 20 x 20 metrů, ze tří stran obklopený americkými vojenskými vozy a to celé decentně osvětleno i ozvučeno. Samozřejmostí byl bar s různými druhy nápojů. Hrála se hudba ve stylu 30. a 40tých let. K dispozici byl i učitel tance, který vždy předvedl určitý druh tance a přítomní vše opakovali. To vše zapříčinilo, že po krátké době zde bylo spousta zájemců o tanec, včetně zmíněných krásných dam v dobových šatech a účesech, vždy v doprovodu nějakého důstojníka. Nemusím dál psát, že atmosféra byla více než-li vynikající. Člověk si připadal, jako by se rázem propadl o několik desítek let v čase. Bylo jedno, kdo jakou uniformu měl na sobě, všichni se skvěle bavili takřka až do kuropění.
Nastalo ráno a pro příjemně probdělé noci to pro nás znamenalo i loučení. Nastal čas otočit kormidlo a nabrat kurs směrem k naší Vlasti. Poznal jsem zde spoustu nových, příjemných lidí a načerpal zde velké množství inspirace. Pokud to jen trochu půjde, vrátím se opět do stejných míst i v roce letošním.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web využívá cookies více informací

Tyto webové stránky ukládají v souladu se zákony na vaše zařízení soubory, obecně nazývané cookies. Používáním těchto stránek s tím vyjadřujete souhlas. Cookies jsou malé datové soubory, díky kterým si navštívené webové stránky stránky pamatují vaše úkony a nastavení, které jste na nich provedli, takže tyto údaje nemusíte zadávat opakovaně. Cookies nepředstavují nebezpečí, mají však význam pro ochranu soukromí. Cookies nelze použít pro zjištění totožnosti návštěvníků stránek ani ke zneužití přihlašovacích údajů.

Zavřít