Osobní výbava vojáka Wehrmachtu
Je chvályhodné, že množství obyvatel naší země přitahuje historie, počínaje dřevními časy a konče obdobím poměrně nedávným – druhou světovou válkou. Mnozí z nás se neomezují pouze na návštěvy dávných bojišť a výlety za historickými památkami, ale přímo se oblékají do replik dobových uniforem. Především milovníkům vojenské historie, neboli „reenaktorům“, kteří nosí uniformy německého wehrmachtu, je věnován tento článek.
Výstroj a osobní výbava vojáka pěchoty wehrmachtu v prvních letech (nebo spíš měsících) 2. světové války se podřizovala požadavkům na rychlost přesunů a dynamičnost bojového nasazení. Dělo se tak v souladu s doktrínou „bleskové války“, spočívající v rychlém a překvapivém obsazení důležitých středisek protivníka (Schwerpunkte) a následném umlčení jeho odporu. Tento nový druh taktiky přinášel ovoce v taženích proti Polsku a na Západ, jejichž armády od počátků počítaly s defenzivním vedením války, čemuž v mnoha případech odpovídala i výzbroj a výstroj vojsk.
A přestože úplná mechanizace německých ozbrojených sil až do konce války zůstávala nesplněným snem německé generality i samotného „Vůdce“, dosáhla i německá pěchota mnoha pozoruhodných úspěchů – v neposlední řadě díky svému vybavení a akceschopnosti.
Užitečné zatížení vojáků německé pěchoty
Standardní polní stejnokroj, s hnědým pouzdrem na protichemickou pláštěnku a černým koženým řemením a sumkami. Všimněte si svítilny zavěšené na knoflíku saka.
Schütze v polní uniformě, 1939–40.
Stejně jako předtím. K torně připnutý srolovaný plášť a jídelní souprava. Na řemení pouzdro na plynovou masku, polní láhev s potahem, polní lopatka a chlebník.
Zdroj: archív autora
Požadavkům moderní války odpovídaly jak uniformy wehrmachtu (viz předchozí článek), tak i jeho výstroj, která se v podstatě dělila na tzv. velkou polní (Marschgepäck) a malou polní (Gefechtsgepäck). Mezi oběma variantami uspořádání a rozmístění výstroje a výbavy panovaly rozdíly, patrné na první pohled: zatímco na velké polní upoutá naši pozornost rozměrná torna na zádech vojáka, k malé polní se nosil „jen“ chlebník, celta atd. atd., připínané a zavěšované k systému nosného řemení (opasku a „Y“ popruhů).
Veškeré řemení wehrmachtu se vyrábělo z černěné (původně černě lakované) kůže. Opasek (jeho délka se pohybovala od 80 do cca 150 cm) měl přezku zhotovenou původně z hliníku, později z ocelového plechu; vždy nesla reliéfní orlici wehrmachtu, obkrouženou starobylým německým heslem „GOTT MIT UNS“ (Bůh s námi).
V letech 1939/40 fasoval německý „krajánek“ (Landser) celou řadu „útočných“ i „pochodových“ rekvizit, které mu měly co nejvíce ulehčit život v polních podmínkách. Nejen že musely být v útrobách torny i chlebníku uloženy zcela precizně, kvůli stabilitě, ale při celkovém součtu jejich hmotnosti, nezbývá než smeknout před prostým „blátošlapem“, který to všechno unesl, a k tomu si udržel akceschopnost.
Zdroj: archív autora
Můžeme tedy počítat (všechny váhy jsou v kilogramech):
| Chlebník (Brotbeutel), (prázdný): 0,24 |
| Chléb/suchary: 0,50 |
| Malá masová konzerva: 0,20 |
| Malá plechovka s tukem, hliníková: 0,15 |
| Polní láhev (plná): 1,07 |
| Jídelní souprava: 0,46 |
| Polní příbor: 0,016 |
| Taška s mycí a holicí sadou: ?[1] |
| Polní uniforma: ? |
| Spodní prádlo: ? |
| Holínky: 1,90 |
| Náhradní košile, ručníky, onuce atd.: ? |
| Osobní předměty (kuřivo, kapesníky atd.): ? |
| Opasek: 0,25 |
| Nosné řemení: 0,35 |
| Karabina 98k: 3,90 |
| Dvě sumky s 60 náboji (později s 90 náboji): 2,06 |
| Malá polní lopatka: 1,11 |
| Bodák (Seitengewehr): 0,65 |
| Protichemická pláštěnka s brašnou: 0,50 |
| Plynová maska se schránkou: 1,93 |
| Ocelová přilba: 1,34 |
| Stanový dílec, 1 stanová tyč, 2 stanové kolíky, stanová šňůra: 1,27 |
| Celkem (minimálně cca): 21,900 kg |
K tomu velká polní:
| Torna, plášť, přikrývka (celkem cca): 11,00 |
| (Váha prázdné torny: 1,28) |
| Příp. denní studený příděl: 0,90 |
| Celkem cca: 30,00 kg |
| 2 tyčkové ruční granáty 24 (Stielhandgranaten 24): 1,00 |
| Případně dalekohled, většinou Zeiss DF 6 x 30: ? |
| Příp. maptaška, většinou kožená: ? |
| Příp. 1–2 muniční bedýnky, plechové, s 300 náboji, po 11,53 Celkem cca: 16,00 |
Malá polní se obešla bez torny, nicméně ji doplňovalo:
| 15 napáskovaných nábojů (3 x 5) v pohotovosti: 0,33 |
| Karabina 98k: 3,90 |
Voják v poli tak nesl přinejmenším 23,00 kg, často až 35,00 kg – více či méně!
[1] Otazník znamená, že se nám nedostává přesných informací o hmotnosti položky.
Samozřejmě, že jak jen to šlo, nakládaly se všechny momentálně nepotřebné části výstroje na automobily, vozy, či pěchotní káry. Zároveň probíhala selekce veškerého nářadí a nástrojů, např. příslušenství útočných jednotek.
Stejná, ne-li větší tíha – v otázce výstroje i bojového nasazení – spočívala na bedrech specialistů:
Kulometčík 1 (MG Schütze 1):
| Kulomet MG34: 12,10 |
| Nábojový pás s 50 náboji: 2,45 |
| Brašna s nářadím, náhradní závěr, čisticí potřeby |
| Pistole 08 s jedním zásobníkem a 8 náboji: 0,91 |
| Celkem spolu se základní výstrojí: cca 31,00 kg |
Kulometčík 2 (MG Schütze 2):
| 4 bubny se střelivem po 2,45 s nosným řemenem: 9,80 |
| 1 muniční bedýnka s 300 náboji: 11,53 |
| Přepravka na hlavně se 2 náhradními hlavněmi pro MG34 |
| Celkem spolu se základní výstrojí: cca 37,00 kg |
| Navíc trojnožka ke kulometu: 21,00 kg |
Minometčíci (Werferschützen) 1 a 2 z minometu Gr. W. 36
| Hlaveň: 5,60; plus ložiště (deska): 8,90 |
| Bedna plechová, |
| 10 min pro 5cm minomet 36 (Granatwerfer 36): 12,00 |
| Celkem: cca 27,00 kg |
Plamenometník (Flammenwerferschütz)
| Lehký plamenomet 35: 36,00 kg |
| K tomu ochranné brýle nebo plynová maska a kožený ochranný oblek … |
Není pochyb, že „staří mazáci“ mohli z tohoto množství leccos odebrat nebo si nějak pomoci. Přesto však šlo o neuvěřitelnou váhu!
Kulometčík má uniformu s lemy nárameníků v bílé „zbrojní“ barvě pěchoty, na nohách spinky a střevíce, které postupně nahrazovaly holínky (viz předchozí článek). Na opasku vlevo je pouzdro na pistoli M08, vpravo sumka Zdroj: archív autora
V detailním náhledu
Nyní si pojďme přiblížit několik důležitých a zajímavých položek vojákovy výbavy.
Torna (obvykle M34) byla zhotovena z impregnovaného plátna, s teletinovou chlopní (viz předchozí článek). Postupně ji však nahrazoval prostorný látkový batoh M31 se čtyřmi kapsami, původně určený pro horské myslivce.
Pokud nenosil voják tornu nebo batoh, ukládal si osobní věci do chlebníku. Stejně jako batoh, vyráběly jej různé firmy z plátěné celtoviny v různých barvách, přičemž nejčastější byla světlá šedozelená.
Kromě košilí, knoflíků, ponožek či zimních doplňků, doplňovalo výbavu např. příruční polní šitíčko, bez něhož se žádný voják v poli nemohl obejít. Díry a trhliny na uniformě mohl voják opravit pomocí vlněných záplat v barvě polní šedi. Potřeby osobní hygieny zastupoval především ručník a toaletní mýdlo.
K osobní výbavě vojáka patřil také mlýnek na kávu (v poli se v něm dala umlet jedna dávka kávy) nebo lihový vařič na tuhý líh, sloužící k ohřevu nebo uvaření pokrmu. Nezbytné proto byly zápalky. Tuk na vaření, sádlo, máslo nebo margarín byl uchováván v máselnici (později vyráběné z bakelitu). Pokrm se připravoval nebo ohříval v hliníkové jídelní soupravě/ešusu (Kochgeschirr); důležitý byl rovněž skládací příbor. K povzbuzení v náročných polních podmínkách sloužila energetická čokoláda.
Drobné osobní věci
Každému vojákovi byla vystavena vojenská knížka, v jejímž vnitřku se nacházela fotografie majitele a jeho osobní údaje, stejně jako soupis zbraní, které přijal. K tiskovinám patřily také různé příručky – např. pro obsluhu kulometu MG34 –, případně dekret k vyznamenání. Na krku nosil voják identifikační známku vyrobenou z hliníkového plechu. Na ní bylo vyraženo identifikační číslo vojáka a číslo jednotky, k níž příslušel. V případě vojákovy smrti se dolní polovina známky ulomila a sloužila k archivaci, horní polovina zůstala s nebožtíkem. K čistě individuálním věcem patřila např. peněženka,tabatěrka, foukací harmonika apod.
Závěrem
Výše popsaná výstroj dotvářela charakteristický vzhled německých vojáků z období 2. světové války. Jak konflikt pokračoval, měnily se – spíš jen v detailech – uniformy wehrmachtu, ačkoli výstroj, zejména malá polní, zůstávala stejná. Reenaktoři si ji tedy mohou přibalit (a případně si dát poradit od „služebně starších“ kamarádů), ať už se chystají na bojové setkání zaměřené na Polskou kampaň, operaci Barbarossa, nebo labutí píseň wehrmachtu na jaře 1945.
A zcela na závěr je třeba dodat, že položky zvýrazněné tučným písmem jsou k objednání v našem e-shopu; stejně jako mnoho dalšího … Při jeho návštěvě přejeme Vám všem šťastné oko při výběru uniformy i jejích doplňků, a mnoho příjemných zážitků na některém z „bojišť“.
Zdroje
Nigel Thomas: The German Army 1939–45, Osprey Publishing
Lexikon der Wehrmacht (Internet Forum)
Stránky KVH Enzian
Archív autora
