War and Peace show part Three 2010 – první část

Již na počátku roku 2010, konkrétně na akci Vzteklina, jsem dostal nabídku k cestě do Anglie. Jednalo se o účast na akci s mezinárodním ohlasem známou jako Beltring. Rozhodně jsem neváhal ani minutu a od toho okamžiku začal odpočítávat dny, které zbývaly ke stanovenému datu odjezdu. Měsíce ubíhaly a den, na který jsem se tolik těšil se přiblížil.
Čím dál více mne zajímalo kam přesně to vlastně pojedeme.Trochu jsem tedy zabrouzdal po internetu a díval se na mapu. Světe div se, pokaždé mi to našlo jakousi vlakovou zastávku. Hmm, nějaké divné, říkám si. Přepnul jsem tedy na fotomapu. Opět nic nenasvědčuje tomu, že by se v těsné blízkosti někdy něco pořádalo. Najednou můj zrak spočinul na silnici trochu více vlevo. To už vypadalo mnohem zajímavěji. Podle fotky jsem usoudil, že půjde zřejmě o nějaký kemp.

Den odjezdu a cesta

Při dojezdu na shromaždiště začala selekce věcí, co s sebou a co nechat doma. Však to znáte, že?! Přeci jen každé auto má svůj prostorový limit a naše čtyřčlenná osádka se tam přirozeně musela vejít také. Již předem bylo dohodnuto, že pojedeme přes noc ( malý provoz, teplo, klid ). Po nutné, výše zmíněné selekci, jsme konečně nastoupili na cestu dlouhou cca 1200 km. Transfer přes Německo byl bez větších problémů, ale jaksi nás trochu zradila navigace a vtáhla nás do Bruselu. A tak čistě náhodou, po ranním rozbřesku, jsme měli jedinečnou možnost letmo si prohlédnout tuto evropskou metropoli (jaká podobnost s prohlídkou petrohradské Ermitáže při cestě na Severní točnu díky bloudění v mlze po ztrátě kompasu. pozn. redakce). 

Po menším bloudění v jinak krásném městě jsme konečně nalezli ztracenou cestu a mohli tedy pokračovat ve správném kurzu směrem ke kanálu La Manche. Abychom se dostali přes tuto mořskou úžinu, museli jsme použít trajekt, který stál 130 euro, ( zde se zohledňuje počet osob a typ auta ) to jen tak na okraj. Po našem odplutí mě zaujal pohled na francouzské pobřeží a hned jsem zpozorněl, jelikož našinec to nevidí každý den. Díval jsem se na objekty opevnění, z nichž bylo několik dosti nahnutých ( snad následky dělostřelby při invazi v roce 1944). Vzápětí mi bylo vysvětleno, že na to stačí i povětrnostní vlivy. Bunkry stojí na písku že! 

Po krátké ale příjemné plavbě tu byla zase pevná zem a s ní i jedna z bran ostrovní země – přístav Dover. Příjezd na místo proběhl naštěstí bez problémů, takže se stačilo jen zaregistrovat a postavit stan, což se neobešlo bez drobných problémů (stavba stanu). Ale díky Jakubovi Vojačkovi a jeho přátelství s Kompanií 1 (místní klub, který nad námi převzal patronát) s nímž má velmi dobré kontakty, bylo vše nakonec zdárně vyřešeno. 

A pomalu se dostávám k hlavním bodům, které je třeba rozdělit do několika sekcí, kvůli lepší přehlednosti. 

Burza

Zde bych začal rozlohou a jako měřítko pro lepší představivost bych použil míry herní fotbalové plochy. Složte si tedy dohromady čtyři taková hřiště a máte výsledek rozlohy tamní burzy. Stánek na stánku s nejrůznějším sortimentem, který by se dal specifikovat s trochou nadsázky asi takto: vše od knoflíku až po tank. 

Když jsem se coural od stánku ke stánku byl jsem udiven, co všechno se tu dá sehnat. Součástky ke zbraním, pružinky do zbraní, hledí, nové pažby, hlaveň děla, vojenské nože, příbory, dalekohledy, knihy, baterky, prostřelené cedule se jmény měst nebo úplně nové plechy na Jeep Willys , Opel, blatník na Shermana, různé příručky k technice ve stylu co a jak opravit, neuvěřitelné množství všelijakých vyznamenání a odznaků, originální příručky pro pěchotu ( WH,US,GB), vysílaček a radiostanic až po originály nábojnic (PzKpfw. Tiger, Flak 88, Sherman atd. ). Jen obyčejná jízdní kola pro WH tady byla k mání v takovém množství, že by se vybavily nejméně čtyři roty – tedy celý prapor. Prostě a jednoduše, na co jste si vzpomněli, to jste zde sehnali. 

Aby člověk jen nechválil, tak musím konstatovat, že i tam můžete narazit na jisté věci, které prostě nepřekousnete. Byl jsem zvědav jestli tam najdu i stánek pro RA. Po chvilce pátrání se přeci jen jeden vynořil. Později jsem zjistil, že to byl jediný. Nebyl tak honosný jako všechny okolo, ale i tak tam měl například téměř nové periskopy do T-34, na zemi ležely nějaké písty do motoru a u nich byla popiska T-72. V duchu jsem si říkal: „…kdo to tu asi koupí ?„, když v tom jsem narazil na jednu prapodivnost.
V záplavě sovětských brigadýrek se mé oči zapíchly na velice povědomý předmět. Byla to československá brigadýrka Pohraniční stráže, která se užívala u vojsk ministerstva vnitra tuším až do roku 1993. Na této brigadýrce byla přišpendlena sovětská hvězda velká jak kolo od vozu. No nevím, asi to mělo představovat blíže neurčenou sovětskou jednotku! 

Při mých toulkách po burze jsem našel i kalendář na rok 2010. Bohužel kvalita tisku nebyla nic moc, ale fotografie (techniky) byly vcelku zajímavé. Kdo by se ptal na cenu jednoho kusu kalendáře, tak 12,50 liber.
Ani ženy nepřišly zkrátka. Mezi obrovskou záplavou stánků se dva velmi lišily svým zbožím od všech ostatních. V jednom z nich to byl přímo ráj pro ženy. Zde se daly sehnat šaty z období třicátých a čtyřicátých let včetně elegantních doplňků (kloboučky, náramky aj.) Ceny se pohybovaly podle modelu a použitého materiálu. 
Druhý stánek nebyl ve své podstatě ani tak prodejní, nýbrž se jednalo spíše o polní dámské kadeřnictví, kde si přítomné ženy mohli nechat vykouzlit elegantní účes ve stylu třicátých a čtyřicátých let za poplatek 40 Liber. Děvčatům to neobyčejně slušelo a obzvláště na večírku, ale to už bych trochu předbíhal. 

Když to tedy shrnu, tak je tam opravdu nepočítaně stánků, kde si každý nadšenec vojenské historie najde to své. Velmi pozitivní bylo, že tam člověk nepotkal zoufalce prodávající prášky na praní, automobilové doplňky pochybné kvality, ani vlezlé pojišťováky. Což je celkem běžný folklor na burzách v naší české kotlině.

1. bojová ukázka

Popravdě řečeno tam bylo bojových ukázek několik. Zaměřme se ale pouze na dvě hlavní. Začal bych ukázkou, která se odehrávala v tankové aréně. Zde proti sobě nastoupily strany US Army proti WH, W-SS. Rozloha prostoru byla cca dvě fotbalové hřiště. Celé toto území bylo ohraničeno metrovým plotem, tudíž se dalo obcházet kolem dokola. Z jedné strany byl navýšený terén, jenž tvořil přírodní hlediště. O terénní úpravy se postaraly týlové jednotky pořadatelů, k čemuž použili originální buldozer mořských včel. Obránci WH a W-SS obsazovali pozice doprovázený komentářem o situaci na bitevním poli a s informacemi o následujících scénách. 

Technika na německé straně byla zastoupena jedním PaKem 75, čtyřmi kusy motorek zkf 222 (takové slabší kopie) a PzKpfw III. Spojenci měli k dispozici shafll, M10, M8 a Halfrack. Počty obou uskupení tvořilo dohromady cca 80-90 lidí.
Díky tomu, že jsem měl na sobě uniformu RA, vcelku nebyl problém se pohybovat v místech kam běžný návštěvník neměl přístup. Díky tomu se mi poštěstilo zúčastnit se brífingu spojenců a sledovat tak přípravy na ukázku. V podstatě je to stejné jako u nás. Dle organizátorů měla první ukázka trvat 15-20 min. Po nezbytných informacích se spojenci rozešli do svých stanovišť a po krátkém čekání již bylo slyšet startování motorů. V tu chvíli jsem už byl na pozici odkud byl nejlepší výhled a kde byly ty nejlepší podmínky pro focení. 

Ukázka začala a já s napětím sledoval jak to našim zahraničním kolegům půjde. Hned na počátku se ozývaly exploze jedna za druhou. V duchu jsem si říkal jak jim to asi dlouho vydrží? Upřímně řečeno, vydrželo to až do konce!! Spojenci měli postupovat frontálně (dle info na brifingu), ale Němci se drželi zuby nehty stále ve středu a amíkům se je nedařilo zatlačit. Nepřipadlo mi to, že je to nějak dohodnuté, ale byla vidět okamžitá improvizace. 

Z každého křídla spojenců se odpoutala dvě pásová vozidla a otočili se o devadesát stupňů. Přes objektiv vidím jak proběhla komunikace ve stylu ruce-nohy mezi Němci a spojenci a následně se jednotky W-SS stahují ze svých obranných pozic a utíkají za štěkotu první kulometné dávky. Jeden po druhém padali k zemi. Jenomže to nebylo padání, na které jsme zvyklí z našich akcí, kdy někteří zasažení klesají k zemi jako by se chystali ulehnout ke spánku a přikrýt peřinou, jenom aby si nepoškodili výstroj či neudělali bebí. Tihle kluci to snad museli nějak speciálně nacvičovat, neboť jejich styl byl opravdu více než-li věrohodný, ba i kaskadérský. Vzali to opravdu poctivě a už vůbec nebylo vidět, že by byl někdo z nich neprůstřelný, tak jak to známe z našich akcí. 

Ukázka se pomalu přesouvala před diváky a v tom jsem si uvědomil, že palba z ručních zbraní a z tanku je vedena směrem proti divákům a to po celou dobu trvání ukázky.Poslední výstřel z tanku byl cca 30 m od diváků, což jsem sám pro sebe okomentoval slovy, že tady je to už o pořádný průšvih. Inu jiný, kraj jiný mrav. 

Ještě jeden postřeh pro srovnání. Bedlivě jsem sledoval chování vojáků v poli, co se týče věrohodnosti vystupování. A co by jste řekli?! Žádné úsměvy při boji nebo zevlování na place jsem ani koutkem oka nezahlédl. V tomto bodě jsou naši zahraniční kolegové zcela profesionální a notný kus před námi.
Snad je to tím, že tam nemají tolik příležitostí a to více se snaží si akci užít co možná nejvěrohodněji. Z toho pak logicky vyplývá, že méně je někdy více. 

pokračování ve druhém díle. 

+1

0